Od mladistvého podnikatele po průkopníka glampingu ve Formuli 1: Petr Bouchal

Ve 12 letech jste začal podnikat ve své „školce“. Co vás k tomu přivedlo a jak jste začínal?
Vždycky jsem měl podnikatelského ducha, podnikání mě vždycky přitahovalo. Velkou výhodou bylo, že jsem měl již v páté třídě přístup k internetu. Díky tomu jsem se naučil, jak funguje online svět, a začal jsem vytvářet jednoduché webové stránky. Pak jsem začal nakupovat mikiny, powerbanky, lehátka, televize nebo telefony na eBay a dále je prodávat. Dnes je dropshipping velmi rozšířený, ale tehdy ještě ne.

Takže už tehdy jste věděl, že se stanete podnikatelem.
Ano, ale během střední a vysoké školy mě lidé neustále přesvědčovali, abych si našel práci. Hlavně na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) se každých pár měsíců konaly headhuntingy, firemní dny a podobné akce. Všichni nám říkali, jak jsme žádaní. Možná proto je dnes tak málo mých tehdejších spolužáků podnikateli.

Samozřejmě jsem si vyzkoušel i různé brigády. Od patnácti let jsem pracoval na stavbách a v sedmnácti jsem odjel do Anglie, ale agentura, která mě měla zaměstnat, zkrachovala a já nakonec odjel s dluhem 30 tisíc korun. Později, v 19 letech, jsem odjel do USA pracovat jako údržbář v křesťanském táboře.

Jaký byl váš první skutečný podnikatelský záměr?
Prvním větším projektem, který se zviditelnil, byl Plenkový servis, předplacená služba na poskytování čistých a moderních látkových plen v Praze. Tento projekt jsem spustil, když mi bylo asi 20 let, i když jsem v té době ještě neměl vlastní děti. Příležitost jsem dostal díky letnímu kurzu pro začínající podnikatele v Mnichově. Přihlásily se tisíce lidí z celého světa, ale na základě pohovorů a motivačních dopisů bylo vybráno jen 35 z nich, včetně mě. Čtrnáct dní jsme pracovali na svých podnikatelských plánech s různými investory a mentory. Tam jsem společně s chlapcem z New Yorku a dívkou z Ghany přišel s nápadem vyrábět prášky z dětských hovínek. Tyto prášky obsahují specifické kyseliny, které jsou cenné ve farmaceutickém průmyslu. Plenková služba fungovala také jako systém sběru dětské stolice. Ale příběh dvacetiletého bezdětného chlapce, který se snaží založit službu pro ekologicky uvědomělé matky, nevyšel, i když média projevila určitý zájem. Nakonec jsme prodali jen tři předplatné: jedno si koupil kamarád, který mě chtěl podpořit, a dvě já, aby to vypadalo, že je poptávka. Nakonec jsem na projektu prodělala 100 000 korun a musela ho ukončit.

Dočetl jsem se, že jste se pokusil i o vlastní startup. Jaký je k tomu příběh?
Při studiu strojního inženýrství jsem si uvědomil, že uhlíkové kompozity jsou velmi drahé a vytvářejí spoustu odpadu. Přišli jsme s nápadem využít odpad z uhlíkových kompozitů, rozřezat ho na krátká vlákna, smíchat ho ve správném poměru s různými pryskyřicemi a stlačit. Zjistili jsme, že jsme vytvořili jedinečný materiál - levný díky recyklaci a s vynikajícími pevnostními vlastnostmi. Ve studentských letech jsme se snažili najít investory pro start-up a zúčastnili jsme se několika konferencí.

Nakonec nás ale předběhlo BMW. Neříkám, že nás okopírovali, byla to jen náhoda. Když automobilka představila BMW i3, první elektromobil vyrobený z lisovaných uhlíkových vláken, pochopili jsme, že náš projekt neuspěje. Takový je život - ne všechno se podaří. Navíc to byl pro studenty příliš velký projekt, protože by si vyžádal investice v řádu desítek milionů.

Jak začalo vaše stanové dobrodružství?
Projekt stanu je naše dítě a jsme na něj velmi hrdí. Rozhodli jsme se řešit problém ubytování v malých městech během velkých akcí. Návštěvníci mají často problém najít místo k přenocování. Zpočátku jsme se zaměřili na všechny akce s desítkami či stovkami tisíc lidí - motokrosové závody, MotoGP ve Španělsku, Oktoberfest v Mnichově a především Formuli 1, naši oblíbenou. Po COVIDu se vše omezilo a nyní se zaměřujeme hlavně na F1.

Proč F1?
I akce jako Oktoberfest nebo hudební festivaly se potýkají s nedostatkem ubytovacích kapacit, ale přitahují klientelu, která se tam jede především opít. Formule 1 není s alkoholem tolik spojena. Prodáváme pivo a dobré víno, ale ne alkohol. Není po něm poptávka, a i kdyby byla, zákazníci by se opili a dělali problémy. To by nám zničilo image klidného kempu.

Řekl jste, že pandemie vám pomohla zpřesnit akce, na které se zaměřujete. Ovlivnil vás COVID nějak jinak?

Velké akce byly obecně zakázané.... Pro COVID jsme přemýšleli o vývoji našich stanů. Uspořádali jsme architektonickou soutěž a obdrželi stovky návrhů. Pak ale přišla pandemie a lidé začali hromadně rušit objednávky, což pro nás bylo varováním. Dočasně jsme zastavili veškeré investice a od té doby jsme se touto myšlenkou nezabývali. Navrhovat vlastní stany už nedávalo ekonomický smysl, ale vyvinuli jsme vlastní toalety a sprchy.

Pokud jde o COVID, od doby, kdy jsme zastavili všechny investice, jsme peníze, které jsme vyčlenili na stavbu kempinkových vozů, použili na jejich stavbu. Za rok a půl jsme postavili 40 vozidel, z toho 12 jsme zakoupili od Slovenské pošty v Popradu. Kompletně jsme je rozebrali, zateplili a vybavili vodovodními systémy, elektroinstalací a solárními panely. Poté jsme je nechali otestovat v Německu a prodávali je jako mobilní domy. V České republice však o naší existenci nikdo nevěděl, protože jsme je prodávali Němcům, Švýcarům a Belgičanům.

Byl to čistě projekt COVIDu, nebo ho stále provozujete?
Byl to čistě projekt COVID. Když jsme na začátku pandemie rámy kupovali, stály 300 tisíc korun, v roce 2022 by stály dvakrát tolik. Nemohli jsme se vejít do rozpočtu jednoho milionu korun, což je psychologická horní hranice, kterou jsou lidé ochotni za RV zaplatit.

Když říkáte „my“, myslíte tím tým GPtents?
Přesně tak. Během COVIDu jsme nikoho nevyhodili ani nezrušili smlouvy. Jen jsme se přesunuli do jiné oblasti, po které je velká poptávka.

Říkal jste, že jste toalety navrhovali sami. Proč?
Pro zákazníky jsou nejdůležitější čisté toalety ráno a teplá sprcha večer. Snídaně a večeře jsou až druhořadým potěšením. Když jsme před sedmi lety začínali, rozhodli jsme se všechny příjmy reinvestovat. Loni jsme konečně dosáhli toho, že jsme si mohli dovolit navrhovat toalety a sprchy s nízkou spotřebou vody a estetickým designem. Máme také speciální systém hospodaření s vodou, který zajišťuje dostatečný tlak a stálý přísun teplé vody. Naštěstí se již nesetkáváme se situacemi, kdy nám dodavatel slibuje „Mercedes v koupelně“, ale místo toho nám dodává Škodu 120.

A co vaše potřeby v oblasti skladování?
Ještě jsme nedosáhli stavu, kdy by nás banka považovala za natolik solventní, aby nám poskytla úvěr na nákup vlastního skladu. Takže si jeden pronajímáme v Rakousku, druhý v Brně a třetí v Hranicích na Moravě. Zboží také přepravujeme v námořních kontejnerech, které nakládáme na nákladní vlaky.

Rakousko ve svých spolkových zemích nebo obcích často zakazuje divoké táboření. Jak se chovají ostatní kempy ve vašem okolí?
Vím asi o 15 kempech v okolí Red Bull Ringu, ale ty nabízejí pouze ubytování. Nelze v nich parkovat a často jsou plně obsazené. Nyní máme čtyři přímé konkurenty. Přesto já, dvaatřicetiletý muž z Hranic na Moravě, provozuji během F1 největší ubytovací zařízení ve Spielbergu.

Kde ještě působíte?
Před covidem jsme byli ve Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Německu, Rakousku a České republice. Po covidu jsme se zaměřili na Itálii, Belgii a Rakousko. Dává nám smysl držet se akcí s největší poptávkou a zároveň těmi, které jsou pro nás nejpříjemnější. Itálie je například úžasná. Nedávno navštívila naši stanovou vesnici sedmdesátiletá žena, řekla, že je krásná, a přinesla nám jako poděkování vychlazené pivo. Další den přišel farmář a daroval nám bednu meruněk a domácí víno. Takové příběhy se stávají pořád.

Kolik lidí máte v týmu?
Během sezóny je nás jen pět, kteří pracujeme na částečný úvazek. Všichni jsou to přátelé s vlastními podniky, takže to berou spíše jako koníček. Od května do září jsme fyzicky přítomni na akcích. Kromě toho nám pomáhá 70 sezónních pracovníků. Právě teď například jede do Rakouska autobus a tři auta plná těchto pomocníků.

O jaké lidi jde?
Jsou to čeští a slovenští studenti. Původně jsme chtěli zapojit místní obyvatele, ale ti jsou většinou nezaměstnatelní—ti schopní už pomáhají organizovat akci 30 kilometrů odtud, takže nám zbývají problémoví jedinci. U českých a slovenských studentů provádíme pohovory. Samozřejmě nemůžete úplně odhadnout, jak bude někdo pracovat, ale většinou to dopadne dobře.

Říkáte opakovaně, že nejste kemp, ale hotel. Jaké další služby nabízíte?  
Stany během pobytu neuklízíme, ale ručníky měníme denně, pokud si to host přeje. Nabízíme také mytí aut a uvítací drink při příjezdu. K tomu samozřejmě snídaně a večeře.

Kolik máte stanů? 
Přes 500, tedy asi 1 000 lůžek s ergonomickými matracemi a našimi vlastními přikrývkami. Spací pytle se s tím nedají srovnávat. Přikrývky s bavlněným povlečením jsou úplně jiná liga.

Jaké jsou vaše aktuální plány?  
Naší prioritou je udržet standardy. Abychom toho dosáhli, hledám nového projektového manažera, díky kterému bude GPtents růst a expandovat. Dostáváme poptávky nejen z Evropy, ale také z USA a Austrálie. Každý z nás má však jen dvě ruce a se čtyřmi velkými akcemi ve třech zemích nemůžeme posunout věci na další úroveň. To je teď náš největší problém.

A co vy osobně?
Na své pozici nelpím. Zůstanu majitelem, který nemusí být přítomen na každé akci každý den. Potřebujeme ale někoho, kdo bude online marketér, technický manažer a logistický manažer v jednom. Abych to zveličil: hledám někoho, kdo by v případě poruchy čerpadla do nádrže skočil a hned to opravil.

Děkuji za rozhovor, Petře! 

Zdroj: www.hrot24.cz